Safírák, Jizera a Mumlava

Safírák, Jizera a Mumlava
15. – 17. 4. 2005

Účast:    Kubánec, Hujer, Moucha, Fíďa, Mates, Šuk, Bob, Pulec, Žandul, Vašek

Pátek 15. 4.

Přejezd

            Sraz v loděnici máme v půl šesté, ale tradičně se poměrně dlouze balíme a vyrážíme odděleně ve dvou autech s tím, že se sejdeme v Mladé Boleslavi u nákupního střediska. Kde ale na matesovo obra čekáme skoro hodinu. Rozjíždíme tedy na parkovišti hudbu, pokalujeme na sedačkách a na hlavách máme doktorské zelené síťky, jež nám před odjezdem rozdal Šuk. Korunu tomu všemu nasazuje dorazivší obr s lehce podnapilým a zhuleným osazenstvem. V Jizerkách přespáváme v ještě uzavřeném kempu kousek pod Vilémovem v Jablonci nad Jizerou, kde na nás již čeká kadaňský Kódl s Bobšem. I přes hnusnou zimu se nám daří pokalovat…

Sobota 16. 4.

Sjezd Safíráku (Jizerky II) WWW IV – V, horní Jizery po Mýto WWW III – VI a horní Jizery od Mýta po Vilémov WWW III – IV – (i když ostrov Hrůzy byl za tohoto stavu ve WWW V)

            Ráno nás vzbouzí hospodský, který otevírá zdejší hospodostánek a čepuje nám pivka. Podle posledních zpráv o stavu vody ve zdejších tocích se rozhodujeme sprášit Safírový potok. Vyjíždíme tedy auty až vysoko do hor, kde se převlékáme do neoprénů z obavy před ochranáři na parkovišti ještě kus před nástupním místem. Poté již jen přejíždíme rychle ve wasrhadrech k nástupnímu místu. Auta nám sváží Vašek s Bobem (tomu se to jako jeho první letošní voda příliš nezdá, takže nejede). Počasí je nádherné, přesto zde je ještě spousta sněhu, jímž se musíme brodit, abychom se dostali k našemu potoku.

            Začátek splutí je vcelku poklidný, Safírák se vine téměř bez spádu po náhorní plošině. Ale za chvilku to přichází. Sklon to má jako sjezdovka. Následuje nekonečné množství skoků a skluzů mezi velkými kameny. Prostě naprostá paráda. Možná jsou zde docela výhodou naše krátké rodeovky a playboaty (creekovku má jen Kódl), přesto se i tak občas někdo z nás někde zasekne, ale naštěstí voda nemá takový tah. Ani eskymování s hlavou přes šutry se zde někteří nevyhnou. Přenášíme jen dvakrát kvůli padlým stromům přes celé řečiště.

            Na soutoku s Jizerou si dáváme oraz a koulujeme se a navzájem si házíme sníh do lodí. Následuje poměrně pohodový úsek v nádherné opuštěné krajině, ale za chvíli začíná mít řeka větší spád. Zase následují průskoky přes kameny, objevují se zde i válce, poměrně často obhlížíme další úsek ze břehu a občas někdo přenáší. Hromadně obnášíme až místo u železničního mostu a poté šestkový náhul pod silničním mostem.

            Na Mýtě jsme všichni vcelku hotový. Přeci jenom to byla slušná štreka a s celkovým převýšením 300 metrů! Pulec, Kubánec a Hujer ještě jedou s Vaškem, který zde na nás čekal pět hodin, Jizeru do Vilémova. Díky slunečnému počasí a občasným dešťovým přeháňkám má řeka vody těsně pod hranicí prvního povodňového stavu. Veškeré šutry zmizely, zato se objevují válce a velké vlny a je to docela rychlý sypák dolů. Ostrov Hrůzy raději obnášíme. Typický kámen na začátku, před kterým normálně zahýbáme do leva, zmizel pod vodou – místo toho jsou zde docela bytelný válce. Pod ostrovem u břehu potkáváme raftaře, kteří vytáhli přitopeného a zmrzlého kolegu a posílají nás hledat ještě druhého. Bohužel nacházíme jen prázdné orinoko, jež se nám po velké námaze nakonec podaří dostat na břeh.

            Večer v hospodě nás vyhledali policisté, chvilku nás vyslýchali a později se vrátili s kriminálkou. Až v neděli na cestě domů se dozvídáme, že onen přitopený zemřel při cestě do nemocnice a druhý je stále nezvěstný.

Neděle 17. 4.

Sjezd Mumlavy WWW III – V a Jizery z Mýta do Vilémova WWW III – IV

            Kocovina je občas docela humus, takže Žany na vodu nakonec vůbec dnes nesedá. Bob, Moucha, Hujer, Fíďa a Kubánec si dávají Mumlavu až shora z Harachova, dole pod mostem se pak přidává Mates s Pulcem. Na vodočtu je číslo 130, takže je to docela slušný sypák a hlavně úsek u pily je poměrně souvislý.

            Na Mýtě se k nám přidává ještě Šuk a společně splouváme do Vilémova. Vody je oproti včerejšku znatelně méně, čili dáváme i ostrov Hrůzy. I když někteří nájezd šidíme dámskou cestou úplně vlevo. Pak už nás zde čeká jen pěkný válec v dolní části, který ale vpravo odtéká. Takže ho všichni v pohodě dáváme. No a pak už jen playboating až do Vilémova. Tam jízdu zakončujeme sjetím jezu, pod kterým se tvoří hnusný válec. Všichni to jedeme úplně vlevo, kde skáčeme rovnou do vracáku. Jen Moucha si vybral cestu vpravo a docela ho to požralo. Kdyby to vzal ještě kousek ke středu, asi bychom si zacvičili házení pytlíku.

            Teď už jen dáváme vydatné žrádlo a fujazdíme do plzeňské loděnice.

Splácal Hujer